Náš malý knihomol

Máte doma potomka, který rád sáhne po knize? Už se vám stalo, že si místo tabletu nebo počítače řekl o knížku? Pokud na obě tyto otázky můžete odpovědět "ANO," zasloužíte velikou pochvalu! Jako rodič svou roli zřejmě zvládáte velmi dobře. Jsem si jistá, že často svému malému dítěti čtete před usnutím pohádky, prohlížíte si spolu obrázkové knížky a mluvíte o nich.

Pamatuji si na svého dědu, který mně a mému bráškovi "četl" před usnutím pohádky z knížky schované ve své hlavě. Ta knížka měla název "Fantazie." Sedával u naší postele a vždy, před vyprávěním, se nás zeptal, jaké postavy v pohádce mají být. Bylo to kouzelné! Najednou ožívaly všechny ty princezny a princové, draci, čarodějnice i kouzelníci. Děda vymyslel příběh pokaždé jiný a dokázal každé postavě přiřadit svou roli.

Maminka nám zase četla z těch opravdových knih. To vždy po obědě, při odpoledním klidu, kterému jsme doma říkali "POHODLÍČKO." Lehli jsme si všichni do postele a maminka otevřela knížku pohádek. Tiskli jsme se s bráškou k jejímu voňavému tělu a hltali pohádkové příběhy svýma ušima. Oči musely být zavřené. Byl přece polední klid! :-)

Už nevím, jestli jsme usínali dřív my nebo naše maminka, ale ve svém srdci tyto chvíle mám navždy zapsané.

Jak už jsem zde psala v jiném příspěvku, děti přejímají vzory chování svých rodičů a rodič je tím nejdůležitějším, nejmocnějším člověkem. Kouzelníkem, stejně tak, jako v pohádkách, který dokáže očarovat své dítě nádherou smyšlených příběhů a rozvíjet myšlení a fantazii v dětské hlavičce.

Čtěte svým dětem, jednou možná budou číst i ony vám.

Další články:

• Začíná nám škola!
• Některé dítě vyžaduje k učení spíše klid